Deprecated: Function set_magic_quotes_runtime() is deprecated in /data/www/11822/horolezci-nj_cz/textpattern/lib/txplib_db.php on line 14 HOROLEZCI-NJ.CZ | HOROLEZECKÝ ODDÍL NOVÝ JIČÍN,o.s.|Malá Fatra

Malá Fatra

Horolezci.cz » Aktuality
Autor: Richard Směja | 28. února 2012

Při pondělním výstupu na Lysou, jsme se s Jirkou domluvili, že pokud počasí vydrží, mohli bychom o víkendu udělat přechod Malé Fatry. Protože jsme byli jen dva, domluva byla mezi námi velmi jednoduchá a jasná.……Odpovědnost za naplánování celé akce vzal na sebe dobrovolně Jirka /který je v Jičíně znám víc pod horopřezdívkou coby Koža, i když v mobilu ho mám uloženého jako Kozu./……My mu budeme ale říkat Koža…Tedy Koža celou akci precizně promyslel, posháněl informace, kde se dalo,… zkrátka byl to Koža, takový jak ho známe, puntičkář, někdy až moc. Je to chlap jak má být, až na to, že se v něm sem tam objeví nějaký zákeřný chrobák, ale jinak je zdravý, někdy až moc. V neděli brzo ráno vyjíždíme z Jičína. Cesta nám ubíhá rychle. Když totiž nastupoval Koža do auta, hned se mě ptal, zda nevím, jak dopadla pohádka od Trošky Čertova nevěsta……….že při ní večer usnul. Upřímnost za upřímnost…já, usnul také….tak jsme začali společně přemýšlet, jak mohla dopadnout a hned jsme se jako správní chlapi měli o čem bavit. Variant nás napadlo celkem dost....abych byl situaci i já nápomocen, tak jsem si vzpomněl, že jsem usnul ve chvíli, když ve filmu mluvila nějaká pohyblivá soška, no a ta se mi fakt líbila….. než si vzpomněli, jak se jmenuje, tak jsme byli na……. Slovensku. Auto jsme zaparkovali u Obecního úřadu v Krasňanech a odtud autobusem až do Dier……Vyrážíme po modré přes Ostrvné k Jánošíkovým dieram, žebříky jsou v pohodě, ledu na nich je málo, výšku nabíráme celkem rychle……………..Při výstupu na Velký Rozsutec si užíváme větru a zimy. Na vrcholu musím nasadit neoprénovou masku, protože jsem trochu namrzlý, za chvíli je vše ok. Již tolik nefouká, protože jsme na závětrné straně. A najednou je pohoda. Cestou dolů potkáváme snowbordisty, kteří se pokoušejí sjet žleb, moc se jim nedaří, všude je led. V sedle Medziholie nasazujeme sněžnice a stoupáme na další kopec – Stoh. Trochu se boříme, je to však hlavně zásluhou skialpinistů, kteří chaotickými sjezdy z kopce dolů, narušují logickou výstupovou trasu nás normálních….. zanedlouho jsme na vrcholu a po sestupu v jeho v sedle pak stavíme stan, myslím, že na poslední chvíli, protože po chvilce začíná foukat. Vytahujeme z batohu suché věci a péřové bundy a najednou je teplo a když tuto pohodu ještě umocňujeme vařením čaje, do kterého lijeme slivku , tak si začínáme plně uvědomovat, jak je na světě krásně a na horách zvláště. Před spaním se chce jít Koža vyvenčit ven nebo tzv. ulevit pindíkovi, říkám mu, že já na to kašlu a že mám termosku od čaje. Koža je mým chováním na oko pohoršen…… a za deset minut používá svou termosku tak jak já a je …….spokojen, jen pro dokreslení, já nepoužil termosku, ale láhev pro to určenou a tak si o Kožovi myslím to samé co vy, že je ten Koža ale čuně. ..Zakuklím se do spacáku a chystám se spát, je kolem 19 hod…ještě vnímám Kožovo vyprávění jaký byl borec jeho děda Ferdinand, co všechno jako policajt dokázal a jaká kouzla dokázal dělat se svým skleněným okem. Ráno se dozvídám, že v noci foukal dost vítr a Koža si totiž dokázal vychutnat celkovou atmosféru pobytu v horské přírodě až do 2 h do rána a tak mi může vyprávět.…no, já aspoň dospal ples a spal svých poctivých 12 h. Vaříme opět čaj se slivovicí a moc nejíme, nemáme hlad, stejně vše zmrzlo.…..Kožovi se na nose vyrazila bílá nemoc, má na něm krásný bílý flek. Říkám mu, že to nevadí, když mu nos po čase odpadne, že to plastika nakonec stejně spraví. Situace je asi vážná, Koža si obléká neoprenovou masku, a dokoncen si nos drží i rukama, když to jde, jen aby mu bylo na něj tepleji. Celkem sranda, i když se nesmáli všichni. Ale je to stále lepší, než mít černé tečky na nose jak nějaká babka a pak si je pokoutně tlačit, když se zrovna nikdo nedívá. Dosahujeme vrcholu Chlebu, je nádherně, mrazivo a hlavně vítr nefouká. Odtud pak po hřebeni postupujeme až k lanovce. Cestou registrujeme úseky, odkud se odtrhly velké laviny. Sebou braly vše. Již se pomalu vůbec neboříme, protože na hřebeni je přemrzlý sníh…Na lanovce si dáváme hoďku na jídlo a usušení věcí…Je tam málo lidí….Pak vyrážíme na Velký Kriván a pak dolů do civilizace. Cesta je nekonečná. Když přicházíme na autobusovou zastávku, nečekáme snad ani 5 min a je tu autobus, který nás veze zpět do Krasňan………No super. Auto jsme našli v pořádku a za hodku a půl jsme doma….Jako výlet jsme si to užili oba dva a byli jsme spokojeni.

Přidat komentář

Příkazy Textile